|
|
William Saroyan / Tracyhp tygr
Vlastimil Šmída a Michal Žáček - Jiří Josek / Tracyho tygr
Jazzový muzikál na motivy stejnojmenné novely Williama Saroyana.
Tracy Richard Krajčo / Laura Markéta Haroková, Lucie Žáčková / Tygr Michal Žáček / Viola Kateřina Krejčí / Valora Norbert Lichý / Nimo Michal Przebinda / Profesor Pingitzer Milan Šulc / Dr. Scatterová Alena Sasínová-Polarczyk, Zdena Przebindová / Plukovník Blythe Daniel Zaoral / Kapitán Huzinga Josef Kaluža / další role Vítězslav Kryške, Roman Harok, Marcela Čapková, Taneční studio Lenky Dřímalové
premiéra 1. října 2000 / derniéra 12. června 2002
William Shakespearenejzáhadnější thriller všech dob Přestože Hamlet, princ dánský, není reálnou historickou osobností, nelze ho z dějin vymazat. Hamlet je víc než jen divadelní postava. Nemusíte se zajímat o divadlo, stejně si vás najde. Každý o něm slyšel, ať chce nebo ne.
Kdo je ten záhadný muž? Chodí po jevišti v černých šatech, s lebkou v dlani, a klade si otázky po smyslu bytí? Ne. Hamlet jako by se zjevoval všude tam, kde končí lidská jistota a začínají pochybnosti. O sobě samém, o životě po smrti, o upřímnosti přátel, o zločinnosti vládců, o státě, v němž žijeme, o důvodech proč mlčet a nebo jednat. Dělejte, co chcete, Hamleta v sobě se nikdy nezbavíte. Hamlet, ohánějící se vždy dobře nabroušeným a překvapivým vtipem, je právem nejslavnější postavou světa.
délka: 160 minut premiéra: 10-02-2007
|
||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| překlad : Jiří Josek |
| režie : Viktorie Čermáková |
| scéna : Andrea Králová |
| kostýmy : Zuzana Krejzková |
| hudba : Petr Kofroň |
| dramaturgie : Magdalena Frydrychová |
| hrají: |
|
délka: 120 minut premiéra: 16-02-2008
Premiéra 2. a 3. dubna 2005 v Městském divadle, derniéra 17. května 2006
Láska se nemýlí, mazaná žena taky ne, a tak o muži nemluvě všechno dobře dopadne.
Se Shakespearem tentokrát nevyrazíme do dvorského prostředí v dobách historických, jak je u nejklasičtějšího klasika obvyklé, ale do sousedských rozměrů městečka, kterým mohl být Windsor v sedmnáctém století stejně dobře, jako jím mohou být dnešní Pardubice. Právě se v něm zabydluje poněkud zestárlý a zchudlý rytíř Falstaff a – z důvodů finančních více než milostných – se snaží vetřít pod sukně dvou zdejších paniček. Na malém městě se však nic neutají, a tak se o jeho záměrech brzy dozvědí i jejich manželé. „Láska čarodějka jednou dokáže udělat ze zvířete člověka, jindy z člověka zvíře…“, ale pánové, zvláště ten žárlivější z nich, rozhodně nechtějí nosit parohy a na záletníka si políčí. Ale ani dámy nemají chuť na hřích… tedy na hřích s ošuntělým ctitelem pochybné pověsti a nelibého zjevu, a tak na něho narafičí past. A zatímco všichni vymýšlejí léčky, láska čaruje jinde, pochopitelně mezi mladými. Rozšafná komedie, nejlaskavější veselohra z pera mistra Shakespeara, přímo zurčí jazykovým humorem, který pro nás jako vzácný drahokam vybrousil překladatel Jiří Josek.
Režie: František Laurin
Překlad a texty písní: Jiří Josek
Scéna: Šimon Caban j. h.
Kostýmy: Josef Jelínek j. h.
Hudba: Daniel Fikejz
Korepetice: Miloslav Drahoš
Pohybová spolupráce: Vlastimil Červ j. h., Petra Jíchová j. h.
a Pavel Konvalina j. h.
Dramaturgie: Jana Pithartová
Osoby a obsazení
Paní Alice Brodová … Jindra Janoušková
Frank Brod, její muž … Jiří Kalužný
Paní Margita Pikolová … Romana Chvalová
Žorž Pikolo, její muž … Petr Dohnal
Anna Pikolová, jejich dcera … Martina Sikorová
Sir John Falstaff … Zdeněk Rumpík
Fenton, mladý šlechtic … Jan Maxián j. h.
Šalba, venkovský sudí … Leopold Běhan
Abraham Tintik, jeho synovec … Josef Pejchal
Sir Hugh Evans, velšský pastor … Michal Przebinda
Doktor Cajus, francouzský lékař … Tomáš Kolomazník
Kviková, jeho hospodyně … Zdena Bittlová
Hospodský U podvazku … Jan Hyhlík
Bardolf, z družiny Falstaffovy … Radek Žák
Pistol, z družiny Falstaffovy … Martin Mejzlík
Čór, z družiny Falstaffovy … Alexandr Postler
Robin, Falstaffův panoš … Aleš Doležal j. h. nebo Jan Novotný j. h.
Petr Šůs, Tintikův sluha … Jindřich Kratochvíl
John Honzik, Cajusův sluha … Vladimír Chmelař
John a Robert, Brodovi sloužící … David Šimůnek a Pavel Prchal
Uvědomělí občané windsorští … Pavel Konvalina, Kamil Hozák, David Zíta,
Lukáš Kratochvíl, Tomáš Krtička, Tomáš Mangel; všichni j. h.
(v alternacích)
William Shakespeare: ROMEO A JULIE
Premiéra: 17. a 18. ledna 2004, derniéra 24. května 2006
William Shakespeare: ROMEO A JULIE:
osoby a obsazení
premiéra 8. prosince 2007
… generace kontra generace …
… Montekové kontra Capuleti …
… láska kontra nenávist …
… svoboda kontra manipulace …
… život kontra smrt …
Romeo a Julie je jedna z nejslavnějších tragédií a zřejmě vůbec nejpopulárnější dílo Williama Shakespeara. Síla příběhu lásky dvou mladičkých lidí, kteří nesměli svobodně spojit své životy, a tak raději volili smrt, uchvacuje od svého vzniku - už přes čtyři století - dodnes.
Syžet Shakespeare přejal (jak bylo jeho zvykem) z populární italské novely, která popisovala snad skutečnou událost z počátku 14. století. Téma však přebásnil fascinujícím způsobem.
Děj je natolik známý, že jej připomeneme v několika větách
Mezi dvěma veronskými rody - Monteky a Capulety - zuří odvěké nepřátelství. Romeo Montek a Julie Capuletová se do sebe zamilují a tajně se spolu nechají oddat. Romeo v potyčce zabije Juliina bratrance Tybalta. Je odsouzen k vyhnanství z města. Romeo a Julie spolu stráví svou "svatební noc". Julie má být vzápětí provdána za Parise, kterého jí vybrali rodiče. Mnich Lorenzo dá Julii prostředek, po kterém zdánlivě umírá a je pohřbena. Romeo se dozví o její údajné smrti, nachází Julii v hrobce a otráví se. Julie procitá, a když uvidí mrtvého Romea probodne se. Nad mrtvolami svých dětí dochází ke smutnému smíru otců.
Inscenace Romea a Julie se na zlínské jeviště vrací potřetí (poprvé byla uvedena v roce 1961 a podruhé v roce 1990).
Mladá německá režisérka Katharina Schmitt inscenuje Romea Julii s důrazem na postoj a sebeuvědomění si mladého člověka v tomto světě. Text tragédie je zredukován na základní situace a postavy. Hraje se v abstraktním nepopisném prostoru bez jakéhokoli balastu a dobových ilustrací. Inscenace by tak měla promlouvat k dnešnímu (nejen) mladému divákovi důrazně a přímo. Dotýká se témat jako je prvotní zasažení silným citem, manipulace, svoboda a nesvoboda, násilí a nesmyslná nenávist.
"Ve světě Romea a Julie se bez násilí nedá přežít - děti jsou buď nuceny na ně přistoupit, nebo musí zemřít. Kdo jsem a po čem toužím? Jak se stavím k řádu společnosti, ve které žiji? Každý si musí najít stanovisko k těmto dvěma otázkám během dospívání. V tom vidím nadčasovost příběhu Romea a Julie," říká režisérka Katharina Schmitt.
| REPERTOÁR : Othello |
Jeden z největších příběhů vášně, žárlivosti a zrady ve zbrusu novém překladu Jiřího Joska
Od napsání jednoho z nejproslulejších dramat velkého Alžbětince uplyne v příštím roce přesně 400 let. Příběh lásky mladého páru, která ztroskotá ani ne tak na zdánlivě nepřekonatelných společenských, sociálních a rasových rozdílech, jako na zcela prosté, obyčejné lidské závisti, je ale současný pořád. Právem také oslovuje diváky a inscenátory provokuje k novým a novým zpracováním.
Překlad: Jiří Josek
Režie: Igor Stránský
Scéna: Miroslav Malina j. h .
Kostýmy: Eva Jiřikovská j. h .
Hudba: Martin Štědroň
Choreografie: Ladislava Košíková j. h .
Šerm: Antonín Nožička j. h .
Dramaturgie: Iva Šulajová
| Obsazení | |
| Benátský dóže | Lubomír Vraspír j. h. |
| Brabanzio | Božek Tomíček |
| Lodovico | Jiří Juřina |
| Othello | Kamil Pulec |
| Cassio | Zdeněk Trčálek |
| Jago | Tomáš Šulaj |
| Roderigo | Jiří Hejcman |
| Montano | Pavel Hromádka |
| Graziano | David Vacke |
| Desdemona | Helena Jará nebo Alexandra Vronská |
| Emilie | Monika Horká |
| Bianca | Helena Jará nebo Alexandra Vronská |
| Vojáci | Karel Kolaja j. h. |
| Michal Raštica | |
| Pavel Kratochvíl | |
| František Procházka | |
| Petr Žajdlík | |
| Roman Lacina | |
Premiéra: 6. a 7. září 2003
Délka představení: 3 hodiny
| Recenze |
Hradišťská inscenace Othello patří nejvíce Jagovi
...Inscenaci dominuje výkon Tomáše Šulaje v roli Jaga. Mladý herec je předpisově ďábelský manipulátor a pokušitel. Šulaj ovládá proměnu rychlého slovního i gestického střihu. Dokáže být jako chameleón, každou chvilku vybarvený jinak...
L. Mareček, MF Dnes - 18.9.2003
Činy Othella odměřuje kyvadlo času
...V Hradišti sáhli po zbrusu novém překladu Jiřího Joska, který obdařil smutného černého hrdinu bohatým, avšak veskrze současným, na mladé diváky cíleným, živým jazykem. Zajisté může vadit, že namísto o Maurovi nebo o mouřenínovi je Othello rovnou pojmenován černochem, negrem, ale vždyť to přece odpovídá duchu Shakespearova díla, o jehož rasové toleranci si nemusíme dělat iluze...
J.P. Kříž, Právo - 21.10.2003
Slovácké divadlo zahájilo 59. sezonu Othellem
...Režie Igora Stránského se soustřeďuje jak na prokreslení vztahů mezi Othellem, Jagem a Desdemonou a na jejich psychologickou i emoční motivaci, tak na efektní divadelní podívanou (šermířské scény, "souboj" Othella s figurínou, rozetnutí růží...). Výtečně využívá mobilnosti Malinovy scény i Štědroňovy hudby pro inscenačně vyvážený jevištní tvar..."
M. Potyka, Slovácké noviny - 17.9.2003
| Fotogalerie | ||
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
||
Pramen Othella
Podle tehdy běžných autorských zvyklostí Shakespearových současníků vypůjčoval si také Shakespeare příběhy z mnoha zdrojů: z historie, mytologie, legend, beletrie i dramat, které přepracovával. Obvykle splétal dohromady několik zápletek, budících zprvu zdání, že spolu nesouvisejí, ale postupně, jak se blíží rozuzlení, splývají, takže řešení jedné zápletky řeší zároveň další (Othello je tu výjimkou v jasné, nekomplikované zápletce bez dějových
digresí).
Inspirační zdroj Othella je tedy také nepůvodní; byl převzat z novely Itala Giraldiho Cinthia. Cinthiova kniha z roku 1566, nazvaná Hecatommithi (neboli Sto povídek), byla pro řadu alžbětinských a jakubovských dramatiků bohatou zásobárnou zápletek a Shakespeare se jí inspiroval např. také v hořké komedii Oko za oko.
V Othellovi se Shakespeare přidržuje Cinthiova příběhu velmi těsně:
zachovává prostředí děje - Benátky a Kypr - a přejímá i hlavní obrysy zápletky - závistivý praporečník očerní Maurovu ženu, zde "Disdemonu" (jediné jméno přejaté Shakespearem ze Cinthiovy novely znamená řecky "neblahá"), obviní ji ze záletnictví a tím vzbudí kapitánovu žárlivost. Ten pak spolu s praporečníkem vymyslí zákeřnou vraždu: umlátí nešťastnou Disdemonu punčochou napěchovanou pískem a vše nastraží jako nešťastnou náhodu
propadlého stropu v ložnici, který údajně ubohou Maurovu choť zavalil.
U Cinthia pak dále zrádný praporečník Maura za vraždu obviní, ten však se k ní i přes veškerá mučení nepřizná, a je proto pouze doživotně vypovězen z republiky. Praporečník je sám při dalším nečestném činu zajat a vězněn a při mučení puká jeho bídné tělo ve dví...
První provedení Othella se konalo 1. listopadu 1604 jako pohostinské vystoupení divadla, jehož byl Shakespeare členem, před královským dvorem ve whitehallské Hodovní síni.
Zbrusu nový překlad Othella
Nespornou výhodou překladu oproti neměnnému originálu je možnost reagovat na vyvíjející se mateřskou řeč. Svádí nás to obecně označit ty starší překlady, nepochybně velmi kvalitní a často dosti doslovné, jako "poetičtější", mnohé jejich výrazy už nám znějí archaicky, a při moderní režijní vizi tudíž těžko použitelné. Za všechny jmenujme alespoň překlad J. V. Sládka nebo geniální překlad E. A. Saudka.
Novější překlady se snaží svým slovníkem přiblížit modernímu cítění a často též odstranit zavádějící vrstvu nivelizující Shakespearův mnohotvárný jazyk. Jako první se o to v r. 1971 pokusil Břetislav Hodek a sklidil šok jak u některých diváků, tak u kritiky. Zbavil totiž text romantického přítmí a vyzvedl tak surovost a cyničnost originálu;
v souladu se Shakespearem užil Hodek mnohem "otevřenějších" a "kořeněnějších" výrazů, které bývaly dříve v překladech "upravovány". Po Břetislavu Hodkovi přeložili Othella ještě např. Alois Bejblík, Antonín Přidal a Martin Hilský.
Pro naši inscenaci jsme zvolili zbrusu nový, dosud neuvedený překlad Jiřího Joska, dokončený na začátku letošního kalendářního roku. Mělo to pro nás tu výhodu, že jsme skrze své konzultace přímo s překladatelem měli možnost výsledný text v mnohém ovlivnit a přizpůsobit našim potřebám. Překlad nám byl tedy ušit "na míru". A naopak naše námitky a postřehy odvozené ze zkoušení hry budou snad překladateli nápomocné při chystaném knižním vydání Othella. Jiří Josek soustavně překládá, vydává a distribuuje Shakespearovy
texty v dvojjazyčné edici (možnost srovnání českého překladu s originálem) ve vlastním nakladatelství Romeo. Zatím vydal deset svazků, tedy více než čtvrtinu Shakespearových her;Othello by měl knižně vyjít ještě letos.
Jiří Josek není v našem divadle neznámý. V roce 2000 se zde hrál jeho překlad Romea a Julie.
-i š -
Divadlo F. X. Šaldy |
Alan AyckbournPostelová fraškahraje Divadlo F. X. Šaldy Liberec v Divadle pod Palmovkou Anglickou komedie jednoho z nejlepších a také nejúspěšnějších autorů, kteří se věnují tomuto žánru, uvádí Divadlo F. X. Šaldy nejen v novém překladu Jiřího Joska, ale i s novým názvem – Postelová fraška (ve starším překladu uváděna jako Postel pro hosty nebo Můj dům, můj hrad). Jak titul slibuje, místem děje jsou tři postele ve třech ložnicích tří různých domů. Setkáme se v nich se čtyřmi manželskými páry, které spojuje víc než se na první pohled zdá. Režisérem inscenace je liberecký rodák a někdejší šéf činohry Národního divadla Ivan Rajmont. režie: Ivan Rajmont výprava: Martin Černý |
| Peter Shaffer: KRÁLOVSKÝ HON NA SLUNCE | |||||||
|
|||||||
http://sd.uh.cz/pages/repertoar/song-pro-dva/song-pro-dva.php
Renomovaný komediograf Neil Simon se spojil s hudebníkem Marvinem Hamlischem a textařkou Carole Bayer Sager a společně dali vzniknout komorní muzikálové komedii Song pro dva, která se odehrává v prostředí tvůrců hudebních hitů. Příběh o svérázné dvojici - začínající mladé textařce Soni Walskové a uznávaném hudebním skladateli Vernonu Gerschovi - sleduje s vtipnou nadsázkou vznik úspěšného autorského vztahu a jeho přerod do vztahu milostného. Láska Soni a Vernona, která se objevuje nejen v jejich soukromém životě, ale i v mnoha jejich písních, se však brzo začne komplikovat. Jakkoliv se pracovní vztah ukazuje jako harmonický, vztah partnerský prodělává značnou krizi, pramenící ze vzájemné neschopnosti přizpůsobit se jeden druhému. Sonia a Vernon proto musí zvolit čemu dát přednost - kariéře před láskou nebo naopak? Na překvapivé rozhodnutí hlavních představitelů se můžete těšit v režii Igora Stránského.
| Text: | Neil Simon |
| Hudba: | Marvin Hamlisch |
| Texty písní: | Carole Bayer Sager |
| Překlad: | Jiří Josek |
| Dramaturgie: | Hana Hložková |
| Výprava: | Eva Jiřikovská |
| Hudební realizace: | Karel Cón |
| Videosekvence: | Jaroslav Fojta a Jaroslav Hovorka |
| Hudební nastudování: | Josef Fojta a Karel Cón |
| Choreografie: | Radek Balaš j.h. |
| Režie: | Igor Stránský |
|
Premiéra: |
16. června 2007 |
| Délka představení: | 2:45 |
|
|||||
|
|
|
www.nakladatelstvi-romeo.cz | www.jirijosek.com © Jiří Josek, 2008 web design studioiq.cz web hosting linuxnetworks.cz |